Pojďme až do Betléma
a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
(L 2,15b)
Milé sestry a milí bratři,
jsou věci, které se rozhodují kdesi ve skrytu o nás a bez nás a často také proti nám, málo co se však děje sice bez nás, ale pro nás. Právě takové jsou Vánoce. Bůh přistupuje na podmínky, které sám stanovil při stvoření. Aby s námi mohl žít jako člověk – jeden z nás, musí se také jako člověk narodit. Na svět přichází ten, z jehož příkazu svět začal existovat, ten, který dává život každému tvoru a který každého osobně zná, miluje a zahrnuje ho svou láskou a péčí.
Přichází poznán i nepoznán, přijímán i odmítán, milován i nenáviděn. Uprostřed světa, v němž se překřikují lidé, aby na sebe upozornili a vytvářeli si co největší prostor pro své ambice, zní tichý pláč právě narozeného dítěte, bezbranného a zahnaného z blízkosti bezpečí lidských obydlí do stáje na okraji Davidova města Betléma.
A právě toto dítě je středem všeho dění betlémského příběhu. Ten, kterého zatím není ani vidět a je odkázán na péči lidí, je zaslíbený a zvěstovaný Spasitel, který dává smysl všem událostem, i našim životním příběhům a cestám.
Pastýři na betlémských pláních, lidé stranou společnosti, o jejichž blízkost nikdo nestojí, jsou prvními, kterým je zvěstována radostná zvěst o zázraku Božího vtělení, zvěst, která je pro celý svět. Do všednosti jejich každodenních povinností vstupuje něco neznámého. Jsou překvapeni, nepřipraveni a andělské poselství jim nahání strach. Co tihle lidé mohou zvěstovat a komu? A přesto jsou to oni, kteří mají být prvními z nás lidí, kdo jsou pozváni, aby v dítěti ležícím v jeslích poznali a přijali Spasitele a stali se prvními posly vtělení.
Moji drazí, umíme ještě žasnout? Ano, ve svém životě jsme tolikrát zažili smutná překvapení a žasli z toho, čeho jsou schopni lidé a dokonce i my sami. Tady však můžeme žasnout nad tím, jak prostě a neokázale Bůh vstupuje do světa, aby v Ježíši Kristu vydal sám sebe do betlémských jeslí i na golgotský kříž. Ano, základní náboženskou zkušeností je úžas, fascinace z nepochopitelné Boží lásky a blízkosti. Kdo neumí žasnout, kdo si život s Bohem zredukoval na počítání dobrých a zlých skutků, kdo si plete bázeň před Boží velikostí se strachem, ten nedošel k jeslím a nesetkal se s Bohem lidským a bezmezně milujícím. S Bohem, jehož láska vydrží odmítání, přehlížení, pomluvy i posměch.
Úžas a bázeň pastýřů se mění v rychlé rozhodnutí: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Jdou, aby spatřili toho, jehož narození změnilo jejich život, a vydávají svědectví o tom, co jim bylo zjeveno. Už nemluví o sobě, ale o tom, co patří jinému, božskému světu, o přicházejícím království Božího dítěte, které zaplnilo jejich srdce.
Sestry a bratři,
Vánoce jsou zrcadlem, v němž můžeme zahlédnout sebe sama a svůj život ozářený světlem betlémské noci. Kdo jsme, kam směřujeme a co je pro nás důležité. Vánoce nás zvou, abychom se i my v duchu vydali do Betléma setkat se s Kristem, a stejně jako pastýři odtud odcházeli s chválou v srdci a na rtech. Abychom nerezignovali na tuto cestu s tím, že není v naší moci měnit to, co snad někdo ve skrytu rozhodl o nás, bez nás a proti nám. V betlémském příběhu se Bůh rozhodl bez lidského přičinění pro nás.
Přeji Vám, abyste znovu a znovu nacházeli pravý smysl Vánoc a prožívali úžas a radost z této události Boží lásky. Abyste důvěřovali Bohu, i když se zdá být „betlémsky“ bezmocný a nejedná podle vašich představ. Není daleko nebo vysoko, jak se někdy zdá, ale je s námi a s námi zůstává.
Požehnané Vánoce a Boží ochranu a blízkost v nastávajícím roce a stále přeji Vám i Vašim blízkým!
Váš
+Dušan
Advent 2015